RSS

Škola smyku v Jihlavě

Prosinec 14

SkideV okamžiku, kdy jsem se lidem zmínil „Jdu na školu smyku!“, jsem sklidil až nevídaný zájem ohledně toho -za kolik-, -kam-, -co tam bude-, -co tam bylo?- … a další záplavu otázek. Nehledal jsem na internetu, možná podobný článek už někde bude, ale rozhodl jsem se zde popsat mé zážitky z těch báječných 4 hodin kurzu, z nichž byla hoďka teorie a zbytek ježdění 😉

Jak to začalo

Oba mí rodiče jezdí autem. Táta víc, Máma míň. Přesně takhle bych porovnal i jejich dovednosti. Proto jsem ani nebyl moc překvapen, když dal taťka mamce jako dárek Školu smyku. Bohužel neočekával, že se jeho dárek bude jevit spíše na obtíž (pozn. po absolvování: velká chyba! Užila by si to nevídaně :-)). Vybíral dle ceny (Jihlava vyšla nejlépe), jenže 250 km od bydliště se mamce nechtělo absolvovat a nabídku odmítla. Nakonec voucher přistál v rukou mých.

Protože jsem na škole v Brně, telefonicky jsem se na konci prázdnin objednal a 28.11.2014 vyrazil.

Cesta klouzala

Ledovka v Brně

Zmrzlé dráty paralyzující dopravu v Olomouci, Brně a dalších městech. Chodníky jako kluziště, doktoři jako opět velmi cenění lidé.

A to jsem teprve vyjel z Brna. Počasí, které překvapilo snad všechny lidi v ČR, bylo jakýmsi začátkem 3denní ledovky, která pak v pondělí ochromila totálně dopravu v Brně, pár měst zůstalo bez elektriky ještě v pátek a lékaři měli spoustu práce s napravováním zlomenin všeho druhu. Ale nepředbíhejme.

Na poukazu jsem si našel adresu „Chlumova 12, Jihlava“, start v 8:00. Zapínám GPS, vyjíždím. Nutno podotknout, se značným předstihem. Na místo dojíždím v 7:30, budovu nacházím v 7:40, v ten samý čas se přívětivě zdravím s nějakou paní se slovy z její strany „Taky jdete na tu školu?“Jo no.„Tak snad nás pustí brzo dovnitř, jinak zrmznem.“

Po dalších pár minutách dialogu, kdy jsem se dozvěděl, že už na tom před 4 roky byla, vcházíme dovnitř.

Paní: „Jdeme na tu školu, chcete nějaké potrvrzení?“
Recepční: „Ne, to je v pohodě. Učebna -A- v prvním patře. Ale víte, že to je až od 9?“
Paní: „Ano vím! Já radši jezdím dřív.“

Šplháme do učebny. Paní se rozvykládala znovu o tom, jak už to dělala, a že je zvědava, jak jí půjde v neděli ten test…


„Test“ mi znělo hlavou… „Test?“ mi vrtalo hlavou. „V neděli?“

Já: „Prosím vás, ten kurz je na více dní?“
Ona: „No ovšem, 3 dny. Dnes končíme v 18, zítra asi v 15“
Já: „Hmm, měl jsem za to, že to je jen jednodenní… Že by to naši popletli?“
Ona: „Nene, 3 dny. V neděli se to zakončuje testem, minule byl vcelku náročnej. A pak dostaneme certifikát.“
Já: „Certifikát? To jako když pak někde budu bourat, tak mi to nějak… zlepší… něco?“
Ona: „No, … obnovit certifikát, abyste mohl jezdit s kamionem, ne?“

Ukazuji ji můj poukaz, dostávám pokynutí, že jsem opravdu špatně, běžím po schodech dolů k recepci a vysvětluji, že se někde stalo nedorozumění.

Proběhlo lehké slovní navedení na správné místo, sedám do auta a o 15 minut a 3 smycích později přijíždím do areálu, stoupám po skleněných schodech, v rychlosti koukám na pár rozjezených koblih ve spodním patře a vbíhám do učebny. „Pardon :-)“, usedám.

Teoretická část kurzu

Letecký pohled na cvičiště

Letecký pohled na cvičiště

Tuto část bohužel nemohu dopodrobna popsat, protože jsem stihl jen posledních 25 minut, ale viditelně se tu mluvilo o teoretických věcech – nešlapat hlavně na brzdu (to bude nějaká chybka v popisu, jsem si říkal), vektory sil hnacích a brzdících, různé povrchy a další „nudné“ věci.

Samotná jízda

*KONEC přednášky*, prima! Beru jednu koblihu, rozdělujeme se na skupiny a nasedáme do aut. Cesta k nim byla totálně zledovatělá. Klouzalo mi to lépe než na bruslích. Nežertuji.
Každý z nás dostal na místo spolujezdce malou vysílačku, abychom slyšeli hlavního vedoucího a jeho pokyny.

1. Část – Brzdění / Vyhýbání

Většinou, jak je vidno na fotce, 3 povrchy. Nám se poštěstilo mít "pouze" naprosto totálně nejklouzavější vozovku, jaká se nám jen mohla zdát. Byl problém to na 100 metrech rozjet na 40 km/h.

Většinou zajištěné, jak je vidno na fotce, 3 různé povrchy. Nám se poštěstilo mít „pouze“ naprosto totálně nejklouzavější vozovku, jaká se nám jen mohla zdát. Byl problém to na 100 metrech rozjet na 40 km/h.

Dostali jsme za úkol se rozjet na určitou rychlost a ve vyznačeném místě dupnout zplna na brzdu. Obyčejně se to zkouší se 3 různými povrchy vozovky – asfaltka / mokrá asfaltka / více klouzající upravená asfaltka.
S nynějším počasím jsme měli tu čest poznat povrchy – led / led / divný, trochu více klouzavější led.

Rozjezdová rychlost Brzdná dráha Pozn.
30 km/h 25 m To auto prostě nechtělo
zastavit…
40 km/h 35 m Ostatní okolo 17-30 m
(felicie bez ABS: 40 m)
40 km/h 42 m Dráha natřena kluzkým povrchem
Ostatní okolo 24, 25, 40, 26, 30 m
35 km/h 35 m Stejná dráha

Po brzdění jsme se měli pokusit vyhnout předpřipraveným bedýnkám položených na vozovce (na té stejné, jako jsme doposud brzdili). „Jsou to děti a váš úkol je nechat jich co nejvíce naživu.“

Při rychlostech 30-40 km/h jsme zjistili, že nemá cenu brzdit, ale mírně či více zatočit, což má o DOST větší efekt, než šlápnout na brzdu. Chraň bůh, pokud někdo zatočí a šlápne na brzdu naráz. Ihned jde do analogu (do hodin).
(Na třetí pokus se mi podařilo „zavadit“ o pár dětí… Není to sranda.)

2. Část – Zatáčka

Zatáčka, 40 km/h se dalo v klidu, pak už to začalo dost smýkat.

Zatáčka, 40 km/h se dalo v klidu, pak už to začalo dost smýkat.

Vzal si nás druhý instruktor a měli jsme si natrénovat „zatáčku“. Celé cvičení spočívalo v tom, že jsme se rozjeli na nějkých 40-50 km/h a vjeli do zatáčky, která byla upravena kluzkým povrchem.

Zvládnutí zatáčky: instrukce zněly jasně – jakmile budeme cítit, že nám to naráží do volantu, máme „cuknout“ volantem trochu nazpět a poté opět směrem, kterým chceme jet. V zatáčce, která měla tak 50 m jsme to měli stihnout cca 5-10x.

Realita:

Rychlost vjetí do zatáčky Počet „cuknutí“
(korekcí) volantu
Pozn.
38 km/h 0 V klidu rychlost, lehounký náznak smyku
43 km/h 1 Znatelný náznak smyku, dřelo to, nutnost useknout volant.
Cukl jsem jen 1x a bylo to málo, vyjel jsem trochu ze zatáčky.
49 km/h 1 Smyk… Znatelný smyk – vcelku v pohodě až do chvíle (zvyk je železná košile),
kdy jsem šlápnul trochu na brzdu. Byl jsem instruován: „Odhoď ten volant,
taková vratka, trh, vratka, trh…“
45 km/h 8 Měli jsme si to zkusit jen s jednou rukou na volantu. Druhá drží mobil.
Trhal jsem s volantem a šlo poznat, jak to pomáhá.

3. Část – Aquaplanning

Vjetí 50 km/h se ještě dalo. 70-80 km/h by bylo už docela riskantní. Kola se vznášejí "nad" vozovkou. Důležité jsou neojeté gumy s hlubokým vzorkem.

Vjetí do louže v 50 km/h se ještě dalo. 70-80 km/h by bylo už docela riskantní. Kola se vznášejí „nad“ vozovkou. Důležité jsou neojeté gumy s hlubokým vzorkem.

Stejný instruktor nás pak vzal i na aquaplanning-test. Rychlostí X vjedete do „bazénku s vodou“, tipoval bych tak 15-20 cm hlubokého a 50 m dlouhého.

Rychlost nájezdu Činnost ve vodě Pozn.
50 km/h Nic nedělat Prošlápnutá spojka, auto jede rovně, zpomaluje, na konci brzdím, vše v pohodě.
50 km/h Šlápnout na brzdu Najedu do bazénu, mrsk, všude samá voda, dupnu na brzdu, auto kupodivu ihned brzdí.
Viditelně jsem neklouzal po vodě – malá rychlost.
50 km/h Šlipnout na brzdu
+ kličkovat lehce volantem
Prakticky stejné zkušenosti jako minule, menší vyhýbání se auto nedostalo do smyku
ani při sešláplé brzdě. Malá rychlost nejspíše 😉

Pocitově si myslím, že jsme mohli (pokud by to tak neklouzalo) auta rozjet i na rychlost vyšší. 50 km/h bylo opravdu málo. Byl tam jeden maník, který to vytunil asi na 80 km/h a na konci to neubrzdil. Skončil skoro v plotě, chudák 🙂 A vypustil tak čtvrtku bazénu, když tou vodou ohodil všechno kolem 🙂

4. Část – Vodní sloupy a násilný smyk

Úkolem bylo se vyhnout vodním stěnám. Jen pár km/h navíc dělalo v reakční době a zvladatelnosti zatočení DIVY.

Úkolem bylo vyhnout se při jízdě vodním stěnám. Jen pár km/h navíc dělalo v reakční době a zvladatelnosti zatočení DIVY.

Finální (třetí) instruktor si vzal naši skupinu 8 aut, seřadil si nás začal vysvětlovat, co nás bude čekat.

Vodní sloupy – rozjedeme auto na požadovanou rychlost, cca 10 m před námi se pak náhodně objeví vodní sloupy s mezerou vlevo / vpravo / nikde a my máme buď zabrzdit, nebo se sloupu vyhnout a objet ho volným místem tam, kde voda nestříká.

Nájezdová rychlost Počet vodních stěn Mezera(y) Akce Pozn.
32 km/h 1 Vlevo Zatočení + brzda Blbej nápad 🙂 Auto skončilo ve smyku, najel jsem do sloupu.
33 km/h 1 Vpravo Zatočení Zatočení naprosto v pohodě, spousta času na reakci.
31 km/h 1 Nikde Brzda I při tak malé rychlosti se nedalo včas dobrzdit. Radši vyhýbat! (když to jde)
32 km/h 2 Vlevo – Uprostřed Zatočení Při prvním zatočení jsem dostal velkej smyk. Měl bych ze „zatáčky“ vědět,
jak ho zpracovat, ale nenapadlo mě korigovat volantem, ani sešlápnout spojku.
32 km/h 2 Vlevo – Uprostřed Zatočení + spojka Auto sedělo o mnoho lépe, v pohodě vybrané. Měli jsme pozorovat reakční
dobu řidiče před námi – hrubá sekunda, než začalo auto reagovat… Dost.
32 km/h 2 Vpravo – Uprostřed Zatočení + spojka V pohodě vybráno, upraven posed v autě. Palce NA volandu, ne uvnitř.
38 km/h 2 Vlevo – Uprostřed Zatočení + spojka Velká rychlost, nešlo reagovat, auto šlo do smyku. Blbých 6 km/h navíc.
36 km/h 2 Vpravo – Vlevo Zatočení + spojka Druhá mezera moc vlevo, srovnal jsem tedy (správně) řízení,
ale (špatně) vůbec nebrzdil…
35 km/h 2 Vpravo – Vlevo Zatočení + spojka Stejný scénář, jen jsem pak dobrzdil a šlo to. Tak tak jsem to vychytal.

Následovalo cvičení vynuceného smyku. Museli jsme dodržet nájezdovou rychlost 25 km/h. Úkol zněl jasně – v případě smyku to nějak vyrovnat, případně se vyhnout vodním sloupcům a úspěšně dojet až nakonec.

Pokus č. Popis
1 OMG! Co se stalo? Zadek auta mi ujel doleva, začal jsem se točit po směru hod.
Udělal jsem krásnou 180° otočku.
2 Oki, už lepší. Urazilo mi to zadek doleva, auto se stáčí doprava, stáčím kola prudce tam, kam chci jet (neboli doleva) a sešlapuji spojku.
Zbytek vodních stěn v pohodě projíždím.
3 Ještě lepší, jednal jsem spíše na bázi reflexu než přemýšlení. Strhnul jsem volant doprava (protože se mi auto točilo doleva), okamžitě se srovnalo.
Samozřejmě sešlápnutá spojka.

Tímto končí moje praktická zkušenost, vystupujeme z opět zaparkovaných aut do teplé místnosti, beru 2 koblihy a kafe, poslouchám poslední slova hlavního instruktora, který celé cvičení shrnuje do 3 rad:

1 … s volantem se toho zvláde více než s brzdou
2 … uvědomit si, co znamená přidat 2 km/h – hodně
3 … držet volant v základní pozici („Za deset tři“), palce „na“ volantu, ne „v“

Držení volantu

Držení volantu

Pár videí z Jihlavy (nalezených na Youtube.com)

Video 1 – suché počasí, krásné a komentované projíždění zatáčky, aqua, vodních sloupů
[uživatel – Jan Novák] [trvání – 4:11]

Video 2 – suché počasí, natočené autokamerou, pouze záznam z jízdy
[uživatel – Honza Solc] [trvání – 8:44]

Video 3 – oficiální komentovaný snímek z dílny Motosport(?) – pořad Extréma, pěkný komentář při chybách
[uživatel – Mičánek Motorsport] [trvání – 9:35]

Pozor, Video 3 není z Jihlavy, uvedl jsem ho jen pro zajímavost, protože je tam hezký komentář všeho, co lidi dělají dělají dobře / špatně 🙂

Závěrem

Jsem velmi rád, že jsem se školy smyku zúčastnil. Dala mi hlavně nějakou vidinu, určitou představu toho, čeho je auto, se kterým tolik let jezdím, schopno ubrzit a hlavně NEubrzdit. Také jsem si na vlastní kůži vyzkoušel, že mačkat brzdu při jakémkoli náznaku smyku je prakticky sebevražda a jen to situaci zhorší. Nejspíše neplatí ve 100 % případů, ale u amatérských řidičů by to mělo minimalizovat bouračky.

Sám jsem s autem „boural“ dvakrát.

» Poprvé jsem si říkal „Jaká to bude sranda z kopce při 30 km/h do 90° zatáčky přidat plyn a šikovně to smýknout!“ skoro do budovy… Nakonec jen na louku.

» Podruhé to bylo nad Hanušovicema v kopci, noc – tma, velmi mokrá, možná i lehce namrzlá vozovka, neodhadnutá rychlost do zatáčky, auto začalo „drn drn drn drn drn“ (ABS) a já místo oněch „úseků“ volantem a prošláplé spojce – dupl na brzdu. Okamžitě nekontrolovatelnej smyk a téměř zahučení do svahu. Byl by to asi 3metrový pád prostorem a bůh ví, jak bych skončil… *brrrrr*, nechce se mi na to ani moc vzpomínat.

Po velmi krásné analogové otočce jsem skončil zhoupnutý čumákem do volného prostoru. Měl jsem strach vylézt z auta, nebo se jakkoli pohnout. Chyběly centimetry. Mít školu smyku, nejspíš se to nestane.

Po velmi krásné analogové otočce jsem skončil zhoupnutý čumákem do volného prostoru. Měl jsem strach vylézt z auta, nebo se jakkoli pohnout. Chyběly centimetry.

 

Rada do života:

Školu smyku by si měl vyzkoušet každý (kdo řídí auto).
(Z pohledu někoho, kdo si říkal „to bude nuda, k čemu mi to bude„, než to zkusil)

 

Posted by on 14.12.2014 in Ze života

2 komentáře

2 responses to “Škola smyku v Jihlavě

  1. Strejda Šmoula

    31.12.2014 at 11.25

    Ahoj, pěkně zpracováno. Koukám jak si to všechno dobře pamatuješ. Zajímalo by mě jestli uvodní kreslené obrázky děláš sám nebo to máš odněkud stáhnuté 🙂

     
    • Son Goku ssj4

      31.12.2014 at 11.27

      🙂 Psal jsem to pár dní po zážitku a v průběhu jsem si zapisoval všechno do mobilu. Proto ta přesná čísla 🙂
      Nn, vždycky si vyhledám na internetu obrázek, který by pasoval k tématu. Tak zdařilé věci se mi nikdy nepovedlo udělat 🙂

       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *