Život na vysoké škole má spoustu výhod. Jednou z nich jsou různé akce. Hlavně ty pořádané dobrovolnými studenty z Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií [FEKT].
Studenti pro Studenty, alias SPS, jsou známí svou vervou pomoci prostředí, pořádat koncerty, darováním krve či kostní dřeně, stezky odvahy a v neposlední řadě POŘÁDÁNÍM BĚHU NA 53!
Úžasný to závod 🙂
Pro neznalé: jedná se o extrémně náročný závod, kde po celou dobu musíte vyvinou největší možné silové úsilí, ještě vám k tomu dají zátěž jak na záda tak do rukou, občas ztížené okolním počasím a klouzající tratí. Většina studentů i tak doběhne s úsměvem na tvářit. Proč tomu tak je?
Celá sympatická trasa má přibližně 100 m
Bolo – Nebolo
Píše se rok 2008, sedím (tehdá ještě) na kolejích PPV a jakožto čerstvý prvák se dozvídám o běhací soutěži. Přemlouvám svého kamaráda Patrika k účasti, avšak marně. Zvedám se tedy, navlékám svou modrou bundu a vyrážím.
Uvítalo mě milé překvapení. 2. ročník Běhu na 53. Co víc, „sprinty“, moje specialita! Ihned se tedy registruji, po chvíli mne vyvolají a já vyrážím. Cesta má 50 m do „kopečka“ a 50 m z „kopečka“. Probíhám čárou a dozvídám se, že jsem první. SUPER! „Tento běh si určitě zamiluju„. Stalo se. Ve výsledku jsem byl na druhém místě. Předběhlo mě jedno rychlé individum (o tom na konci článku). Škoda. I tak však potěšilo. Výhry typu poukaz na boty Heelys (neozvali se mi :-)), deka a další drobnosti prostě potěší. Příště jdu zas!
V rocích 2009 – 2012 jsem se tedy bez výjimky účastnil (modrá bunda nechyběla), někdy i s kamarády, jindy sám, sranda však byla pokaždé. SPS prostě akce pořádat umí. Schopný D-jay, úžasně vypadající RedBull promotérky, fotografové, kamaramani… Jen se podívejte na | pár | propagačních či reportážních videí 🙂 Pokud jste neklikli ani na jedno, doporučuji alespoň TOTO. Chytlavá hudba 😉
Rok 2014
Po úspěšně zdolaném půlmaratonu jsem se o dva dny na to trochu proběhl, poté se zničil na plavání a s chutí přišel jedno středeční odpoledne na novou trasu Běhu na 53 (od roku 2013), protože se FEKT jaksi přemístil do nové, lepšejší budovy. Jedná se o 7. ročník soutěže.
Počasí se tento rok vydařilo 🙂 Nová trasa má též okolo 100 m, je rovná a nachází se před dveřmi FEKTu
Atmosféra hned po příchodu nic moc. Odběhlo asi 5 lidí. Chytám se tedy registrace, odkládám modrou bundu a za chvíli vybíhám. Čas 17.7s (cca) – předbíhám všechny o 2 sekundy. Stačit to však nebude. Přecijen sem už pár let chodím a vím, jak běhají ti nejlepší 🙂
V klidu se jdu tedy věnovat novinkám, které SPS připravili. Hra v pití Cocacoly, skládání ponožek, klikování a stavění puzzliků, vyzvedávám si ananasovou limonádu (RedBull se nějak přestal zjevovat) a pozoruji ostatní soutěžící. Jak bylo předpokládáno, za chvíli jsem byl předběhnut. A to rovnou o celou sekundu. Slabé stehna z ustavičného sezení na prdeli na pokoji jdou poznat. Příští rok běžím naposled, motivace k tréninku tedy nechybí 🙂
Menší část obecenstva. Po 2 hodinách od startu akce už bylo vcelku narváno. Přišly se podívat i roboty 🙂
Utvářím s kámošem a jedním náhodným kolemjdoucím štafetu (první v celé soutěži) a úsměšně obsazujeme první místo. Je na čase si dát pauzu, vyhlášení je za hoďku půl. Shlédl jsem ještě závod štafetu robotů, kterou tvořili dva mechaničtí a jeden masitý tvor s logem „Intelligence inside“ na zádech. Všichni úspěšně trefili do cíle 🙂 Odebírám se tedy na pokoj doplnit tekutiny, vstřebat ovesné vločky a napsat pár řádků jedné recenze. Vracím se tak akorát na vyhlášení.
Nepřekvapuje mě, že jsem se v individuálech neumístil. Co však zahřálo srdce, vyhráli jsme štafetu! (Bylo prý cca 30 týmů)! Úspěch, ovace, euforie! Moji spoluštafetníci (dostavil se jen jeden) byli též velmi happy 🙂
Dav se poté rozpusil a já šel na co-týden-se-opakující hodinu atletiky. Vyučující nám dal pěkně zabrat, to mi ale nebránilo se psychicky připravit na afterparty – Běh na 99 😀
TechRobot1, TechRobot2 a MasoRobot3 v úspěšné štafetě! Malý robůtek měl problém a sjel z trasy, ale poté se vrátil a závod úspěšně dokončil 😉
Běh na 99
To už jen stručně. Překecal jsem usměvavou Jerry a Petera, statečné běžce, aby šli se mnou. Ani chvíli neváhali. V populárním YACHT klubu jsme si dali kofolu kofolu pivo a čekali na start. Ten se konal od dveří YACHTu k zastávce 99, oběhnout sloup, nechat si udělat čáru přes ruku a vrátit se. Terén byl však strastný.
Večer byl jedinečný také skutečností, když jsem zjistil, že umím ovládat černou magii. Proklínal jsem tam jedno velmi rychlé individum, které mi to vždy natře ( 🙁 ), kletbou „Spadneš… Spadneš… SPADNEŠ…“ a ani ochrana ze strany jeho partnerky ve formě kopnutí do mé nohy nezabránila nezabranitelnému. SPADL *Devil Smile*.
A tímto se mi podařilo vyhrát zlaté vítězství a Peterovi bronzové alespoň na tomto „neoficiálním“, ale o to více zábavném, běhu za „autobusy městské hromadné dopravy“ v Brně. Že, Jerry 😉
Co příští rok?
Bude se s největší pravděpodobností jednat o můj poslední závod. To znamená jediné. Třeste se, bojte se, děste se protivníci moji, protože budu útočit na všechny zlaté příčky, na které to jen půjde! BUWAHAHA
Owari