To se vám takhle jednou ozve kamarád a praví „Hele, jdem na ebec, schází nám jeden člověk. Nechceš to zkusit? Nikdy jsme se nedostali přes předkolo, tak no-stress.„

Nu, říkám si, proč to nezkusit. Vždy jsem po tom jen pokukoval 🙂

Dopadlo to lépe, než jsem očekával… A poté naprosto, naprosto smutně…

Struktura soutěže

Přibližně se EBEC časově rozkládá do těchto fází:

• Předkolo – online zadání / odevzdání
• Fakultní kolo – fyzicky ve škole
• Finále – vítězové mezi sebou (merkur tech!)

Více informací lze zjistit na oficiálních stránkách.

Předkolo

Předkolo se dále dělilo na 2 části. Teoretickou a kreativní.
Časové rozmezí od 9 ráno (zadání) do 24. hodiny večerní (odevzdání).

Ještě bych se mohl zmínit (radši to ani nečtěte), jak jsme se jmenovali… Koláčci… Horší už by mohlo být snad jen „Růžoví poníci„.

Teoretická část

Záplava 50 otázek, na které jsme měli 5 minut. Vědomostní průjem / a průser. Jednalo se tedy při odpovídání spíše o rychlost a pohotovost. A rychlé googlení dalších členů týmu 🙂

(Další dva (plus náš hlavní „koláčník“) členové byli 2 borci, kteří prý byli „také náhodně vybraní“ na pomoc tak, jak já. Tímto je zdravím 🙂 Byla s nimi sranda jak v předkole, tak i poté v kole školním.)

Výsledky nás ovšem mile překvapily! Suverénnost našich rychlých prstů a vědomostí podtrhlo nejvíce bodů ze všech týmů – 28,5 / 50b.

Kreativní část

V části kreativní jsme měli vytvořit Mucholapku roku 2015. Jup, čtete dobře, Mucholapku. Možná vás bude zajímat přesné zadání.

Na můj dotaz „kdy se na to vrhnem“ mi bylo odpovězeno, že někdy kolem 6. večerní… (-_-)
Lehká matika říká, že tedy na celodenní problém budem mít 5 hodin času.

To se mi moc nezdálo, tak jsem nad Mucholapkou přemýšlel přes celý den v práci, kreslil si podklady a obecně doufal, že to nebude úplně marné.
Nebylo 🙂

Poté, co jsme se tedy v 18:00 srazili ve škole a během 2,5 hodin vyřešili teoretickou část, jsme měli (započítaje povinnou večeři na posilnění) 3 hodiny na vytvoření nápadu, grafické formy a odevzdání.

„Více času jsme si opravdu přát nemohli„… K mému údivu jsme to však stihli ještě s rezervou 1 minuty. Co jsme tedy vytvořili?

[ » iLamp « ]
– Inteligentního
– Lákajícího
– Atraktivního
– Muchožravého
– Pomocníka.

Lampu, kterou vám stát zdarma přijde nainstalovat až do bytu, bude „killit“ muchy 3 různými způsoby (jed, zvuk, světlo), mrtvolky zpracovávat na hnojivu, totálně bez rušivých elementů, s dálkovým ovladačem na změnu intenzity světla, s vlastním chytrým systémem pro globální statistiku počtu zabitých much s grafy a údaji sdílenými přes internet a naprosto úžasným designovým prvkem (to tmavé prostřední), protože jsem po 4 letech v Photoshopu naprosto neschopný Franta uživatel, který měl problém tam jen přidat text…

Ano, ten design je moje tvorba. Horší mezi ostatními soutěžícími bylo jen málo věcí.
A i přesto všechno jsme dostali opět téměř nejlepší hodnocení. Krásných 39 / 50b.

Vřele doporučuji se podívat na mucholapky ostatních týmů, zveřejněných na oficiálních stránkách a pro jistotu zálohovaných ZDE. Některé z nich jsou prostě dokonalé 😀 Ať už designem (EVA), popisem (Singularis 2000e5), funkčností (tým Webecool a jejich Machette), nebo jménem (Blankpage Fly chopper UV 4060 Ultra Super) 😀

Ale mrkněte i na další 😉

Výsledky

Nebudu zdlouhavě popisovat, dle bodových ohodnocení jsme skončili suverénně první… 🙂 (67 / 100b)

Kdo by to byl tušil. Já ne. Náš koláčkoidní šéf taky určitě ne.
Povinně tedy pokračujeme do fakultního kola.

Fakultní kolo

O týden později tedy ráno vstávám a o hodinu později, než jsem měl, přicházím do školy. Právě se rozdalo soutěžní zadání. Budem dělat most.

Materiály a počáteční úvahy

Pro ty, co nečetli zadání – musíme udělat most libovolného designu, aby unesl co největší zatížení při průjezdu vozítka. Bude se bodovat jak únosnost, váha konstrukce, odhad nosnosti, tak i DESIGN (zde jsme těžce narazili :-D).

Z 6 pružných tyčí, milionu špejlí a tuny lepících pásek přecijen něco musí jít udělat. Nejvíce nás limitovalo omezení, že veškerý matroš musí být max 30 cm dlouhý. To je vám pak vyloženě líto vzít metrovou tyčku, nařezat jina 4 díly a uvažovat, jak ji zas dát dohromady… Briliantní mozky mých kolegů však zářily po celý den a práce se po 3 hodinách přemýšlení + kreslení přecijen rozjela.

Jako jediná kvadra jsme byli na samotném kraji bojiště. To jsme adekvátně využili a přivlastnili jsme si další 2 stoly. Hned se pracovalo lépe. Připomenulo mi to scénu z Men in Black.

Veškerou naši snahu jsme aplikovali na nosnost. Že bude design k pláči, jsme si uvědomovali od samotného začátku. Kvanta izolepy, lepidla, nitě, provázku a špejlí by stačily na mosty dva. Takhle důkladně oblepené a zabezpečené není ani dítě v pleně.

Jak nám to vše drželo

Shodli jsme se na tom, že budem dělat klasický most s klasickými boky. Prutové přenášení sil.

Kostrou byly *nádech* – 3 k sobě přilepené, ovázané, izolepou obtočené, dřívky zpevněné, izolepou přichycené a lepidlem ukotvené, další izolepou obtočené a 10 metry provázku milimetr po milimetru obtočené a tím totálně zpevněné – nosníky. Jop, pojišťovna hadr.

Na to jsme položili papíro-špejlovou „cestu“, po které pojede merkur vozítko. Příhradu tvořily klasické trojúhelníky. Bohužel jak z časového nedostatku, tak nedostatku skillu v rukou, bylo vše až očividně a bolestivě nesymetrické… A protože už nám scházelo jen 40 minut do odevzdání, neměli jsme to ani jak opravit.

Celkově jsme to, jak už bylo řečeno, k sobě přifastovali mega-množstvím izolepy, nitě a pozitivního myšlení. V řádném čase odevzdali, šli něco pojíst a ukradnout pár reklamních propisek. Teď už zbývalo jen čekat na ortel.

Ortel – smutek

Most jsme měli prakticky dokonalý. Vše tam bylo tak neuvěřitelně důkladně obmotáno, pojištěno a zabezpečeno, že jsem odhadoval nosnost kolem 50 kg… (Šéf koláček cca 35 kg, kdybych dal na jeho rady, postupujem :)). Dokonce jsme se před komisí zmínili, že počítáme s prasknutím, ale nebude to vadit, protože to máme mrtě ošéfované. Neměli.

Kritickým problémem kolem 28 kg se bohužel ukázala ona nedokonalá symetrie. A zapoměli jsme tam dát 2 blbé vzpěry… 2 BLBÉ VZPĚRY a nosnost by se možná i zdvojnásobila. Díky jejich absenci nám jednoduše vybočil na stranu, přestal cokoli přenášet a potupně se zřítil… Byl to smutný pohled. Byl jsem v šoku. Zklamán, v rozpacích, uvažujíce, kde jsme udělali chybu a zadržujíc očividný příval smutku. Nasadili jsme kamennou tvář a most si odnesli.

Výsledek

4. místo. Je to trapné říkat, ale „o 1 bodík…“ 🙂 Pár kg navíc / lepší odhad únosnosti / malinko lepší design a měli bychom to v kapse. Bohužel, realita je tvrdá a my silně narazili.

V tabulce níže máte srovnání, co vydržely ostatní mosty a také jejich „podobu“. Další fotky můžete shlédnout v mém osobním fotoreportu na Rajčeti (katastrofální kvalita, nejspíš budu migrovat na Flickr – nebo někdo tip na jiný???).

V kolonce „Video“ máte 2 videa z různých pohledů konečných okamžiků individuálních mostů, neboli – jejich kolaps (hlavně pro ty zvídavé a pro ty, kteří si chtějí opět zaplakat :-)).

P.S. Jen tak pro zajímavost, na čem bychom pracovali, kdybychom postoupili dále 🙂

Závěrem

Jsem rád, že mi Pan Koláček dal vědět a rekrutoval mě do svého týmu. Tímto mu děkuji.
Sdělil bych i jeho pravé jméno, ale lidi by byli schopni si z něj dělat srandu kvůli názvu našeho týmu – před čímž ho chci ochránit. Tak mne pochopte 😉

Byla to úžasná zkušenost, pracovat s lidmi na něčem hmatatelném a lituji, že jsem se podobné soutěže neúčastnil i předtím. Určitě bych to doporučil každému na strojárně i lidem jiných fakult. Mít možnost si ověřit, zda dovedete uplatnit své teoretické zkušenosti a jak si obstojíte před ostatními, je hell of an experience.